Sulejman I.

Sultán Sulejman I. (6. listopadu 1494 (resp. duben 1495) až 5. září (resp. 6. září) 1566) byl panovník Osmanské říše v letech 1520 až 1566.

V západoevropské literatuře je znám i pod jménem Sulejman (I. ) Nádherný - analogicky v turecké literatuře Süleyman Muhtesem (muhtesem v turečtině může být přeloženo i jako překrásný, báječný, velkolepý . +more) (v některých případech pak chybně jako Sulejman II. ). V turecké literatuře také a údajně častěji jako Sulejman Zákonodárce (turecky Süleyman Kanuni); další formy Soliman, Suleiman nebo Süleyman (jedná se o arabskou versi jména Šalamoun).

Biografie

Sulejman I. se narodil v Trabzonu v dnešním Turecku jako syn sultána Selima I. +more a jeho konkubíny Ajše Hafsa Sultan. V sedmi letech byl poslán do Istanbulu na studia přírodních věd, historie, literatury, teologie a vojenské taktiky. První politické zkušenosti získal jako správce několika osmanských provincií v Malé Asii a na Krymu. Do Manisy, kde působil od roku 1512 jako místodržící, si přivedl své dvě ženy. Po smrti svého otce Selima I. roku 1520 nastoupil na trůn a přesídlil do Istanbulu. Vedle svých panovnických, zakonodárných, náboženských a charitativních a vojenských činností podporoval umění, zajímal se o filosofii a poezii. Zemřel roku 1566 při obléhání Szigetváru, který byl bráněn chorvatským bánem Mikulášem Zrinským. Byl 10. panovníkem osmanské říše.

Velkovezíři v průběhu vlády Sulejmana I.

Výboje

Stoličný Bělehrad Svou vládu započal řadou vojenských výprav a vojenské výpravy konal či nechal konat až skoro do své smrti (poslední bylo neúspěšné obležení (ostrova) Malty). +more Během Sulejmanovy vlády dosáhla Osmanská říše zenitu své moci a stala se světovou velmocí. Po jeho smrti se ještě jistou setrvačností podařilo osmanská panství rozšířit, ale od druhé poloviny 17. století již započal postupný úpadek.

Evropa

Mikuláš Zrinský s celou posádkou Hned v prvním roce vlády 1521 dobyl Bělehrad. +more Dne 29. srpna 1526 porazil v bitvě u Moháče českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského, který při ústupu svých vojsk zahynul. Turecká armáda obsadila velkou část Uherska včetně Budína a Pešti. V roce 1529 turecká armáda o síle více než 100 000 mužů, včetně elitních janičářů, oblehla Vídeň. Toto první obléhání Vídně nakonec skončilo pro Turky neúspěchem a odchodem tureckých vojsk zpět do obsazené části Uherska.

Během roku 1541 Sulejman porazil v několika bitvách habsburská vojska, což mu umožnilo přímou anexi obsazené části Uherska a vyhlášení tzv. budínského pašalíku. +more Sulejmanův vazal Jan Zikmund Zápolský pak ještě obsadil menší část Uherska a podřídil ji sultánově dohledu. Napříč Uherskem byla vytvořena tzv. vojenská hranice, neurčitá linie, která byla místem neustálých střetů mezi tureckou a habsburskou armádou. Roku 1562 Sulejman získal Sedmihradsko.

Krymští Tataři se jako turečtí spojenci a Sulejmanovi vazalové zúčastnili vojenských výprav do Uherska. Také podnikali soustavné nájezdy do Ruska, Polska a na Ukrajinu přes vylidněná území zvaná Divoká pole a statisíce unesených lidí prodávali do otroctví. +more Jedna z unesených byla Hürrem, Sulejmanova oblíbená konkubína a matka jeho nástupce Selima.

Blízký východ

V roce 1522 získal po úspěšném šestiměsíčním obléhání ostrov Rhodos, odkud dovolil johanitům odejít. Ti se pak roku 1530 se souhlasem císaře +more'>Karla V. usadili na Maltě.

Ve válce proti Safíovské perské říši ve třech kampaních 1532-1534, 1548-1549 a 1553-1555 upevnil hranici na Kavkaze a dnešním východním Turecku a dobyl dolní Mezopotamii, včetně Bagdádu a ústí Eufratu a Tigridu. Kromě územní expanze se jednalo také o náboženskou válku mezi sunnitskými Osmany a šíitskými Peršany.

Francouzský král František I. +more poskytl tureckému loďstvu jako základnu přístav Toulon, odkud spolu podnikl výpravu proti Nice, kterou oblehli roku 1543, jakožto společné války proti Habsburkům a jejich spojencům.

Naopak neúspěšné bylo 5 měsíců trvající obléhání Malty v roce 1565.

Vládce Alžírska, osmanský pirát Chajruddín Barbarossa, uznal nadvládu Sulejmana, a po obsazení dalších území v Severní Africe tak Osmanská říše přechodně zcela ovládla převážnou část Středozemního moře.

Indický oceán

Jeho námořníci sváděli boje s Portugalci v Perském zálivu a Arabském moři a kontrolovali Rudé moře. Vyslal výpravu do Acehu a jeho říše navázala a udržovala obchodní styky s Mughalskou říší.

Zákonodárce

V Osmanské říši obecně platilo islámské právo šaría, které řešilo většinu aspektů tehdejšího života, ale jednak se aplikovalo podle čtyř či více právních škol - madhabů (Hanafi, Hanbali, Maliki a Šafi'i) a jednak neřešilo řadu aspektů vyskytujících se v životě rozlehlé a různorodé říše. Sulejman I. +more zpřehlednil právní systém tím, že nechal systematicky sebrat dosavadní precedenční rozhodnutí soudů, porovnal je, z těch, které si odporovaly vybral ty, které byly spravedlivější a z nich ty, které byly nejnerozpornější, nejjasnější a nejjednodušší. Přitom dbal, aby byly v souladu se základy islámského práva. Mezi jeho spolupracovníky v tomto úsilí mu byl nápomocen zejména Velký muftí Mehmet Ebussuud. Tato nová kodifikace se týkala práva trestního, policejního, daňového, správního a práva pro křesťany a nevolníky (Kanune Raya) - měli větší volnost pohybu v rámci Osmanské říše. I židé dostali svůj ochranný firman. Úředníci, kteří vybírali vyšší daně či se při jejich výběru dopustili nespravedlností či si daně nebo jejich část ponechávali, byli přísně trestáni minimálně konfiskací statků a jiného majetku.

Souhrn všech Sulejmanových zákoníků byl zván kanun‐i Osmani (Osmanské zákoníky) a pro svou kvalitu a pokrokovost vydržel platit tři sta let. Jak v době Sulejmana I. +more, tak i minimálně dalších sto let zajišťoval i křesťanským poddaným sultána takové svobody a jistoty, že mnohé pronásledované menšiny hledaly útočiště v Osmanské říši a pravoslavní věřící - většinou to byli Řekové - podporovali Osmanskou armádu proti svým katolickým vládcům (například Benátčanům). Úpadek Osmanské říše nezpůsobila nekvalita Sulejmanových zákoníků, ale spíše jejich nerespektování a nedostatek tlaku na jejich dodržování.

Rodina

Matka Ayşe Hafsa Sultan [ajše hafsa sultan].

Matky vládnoucích sultánů byly titulovány Valide (Valide Sultan) - mívaly obecně velmi významné postavení v harému.

Fülane Hatun (1496?-1550)

syn Mahmud (22.9.1512-29.10.1520)

Gülfem Hatun (?-1561/1562, İstanbul) (možná) * syn Murad (1519-1520)

Neznámá matka *dcera Raziye Sultan (1515-1520)

Mahidevran Gülbahar Hatun (Malhurub Baharnaz Idarovna) (1500-1581, Bursa) * syn Mustafa (1515-1553)

Haseki Hürrem Sultan (známa jako Roxelana) (1503-1558 (15. dubna), Topkapi serail, Istanbul) * syn Şehzade Mehmed (1521-1543) * dcera Mihrimah Sultan (1522-1578) ∞ Rüstem Paša (1500-1561), osmanský velkovezír * syn Şehzade Abdullah (1523-1523) * syn sultán +more'>Selim II. (1524-1574) - Sulejmanův nástupce * syn Şehzade Bayezid (1525-1561) * syn Şehzade Cihangir (1530-1553).

Hürrem Sultan byla dcerou ortodoxního kněze z Haliče, z území dnešní Ukrajiny, kterou při jednom z mnoha nájezdů unesli a prodali do otroctví Tataři z Krymského chanátu.

Syn Hürrem Sultan Mehmed zemřel na neštovice krátce potom, co ho Sulejman jmenoval místo Mustafy sandžakbejem v Manise.

Sulejman se synem Bayezidem Dceru Mihrimah Sulejman v roce 1539 provdal za sandžakbeje Anatolie, svého důvěrníka a vychovatele svých synů Rüstema Pašu, který se v roce 1544 stal velkovezírem. +more Po smrti své matky Hürrem převzala její roli a stala se otcovou rádkyní.

Syn Mahidevran Mustafa byl za velezradu na příkaz otce popraven. Stalo se tak v září 1553 ve vojenském ležení v údolí Ereğli u Konye. +more Mustafova tajná korespondence s Peršany s jeho pečetí a podpisem "Sultán Mustafa" je dodnes uložena v archivu Topkapı. Historické prameny dokládají také nezdařený pokus části armády izolovat Sulejmana v Dimetoce a dosadit Mustafu na trůn. Není jasné, zda Sulejmanovo rozhodnutí ovlivnila i smrt jeho oblíbence, Hürremina syna Mehmeda, který zemřel přesně o deset let dříve jako sandžakbej v Manise.

Bayezid zahynul v bojích o trůn se svým bratrem Selimem: s 12 tisíci svých lidí uprchl do Persie na dvůr šáha Tahmáspa I. +more a v Osmanské říši, jež v té době byla s Persií ve válečném stavu, byl považován za zrádce. Později Sulejman uzavřel s Persií mír a dohodl se s perským šáhem, že Peršané za 4000 zlatých mincí zabijí Bayezidovy spolubojovníky a jeho samotného i s jeho čtyřmi syny předají sultánovým vyslancům. Rozsudek smrti, který Sulejman nad synem vynesl, byl vykonán 28. listopadu roku 1562.

Syn Cihangir zemřel v roce 1553 na vrozenou vadu (křivice).

Nástupcem Sulejmana na trůně Osmanské říše se stal v roce 1566 Selim II. +more, který ho ze všech jeho synů jediný přežil. Nazýván byl Selim Opilec.

Zajímavost

O vládě sultána Sulejmana a zejména o životě jeho rodiny a nejbližších poddaných pojednává turecký historický seriál Velkolepé století (Muhteşem Yüzyıl). Hlavní roli Sulejmana I. +more ztvárnil turecký herec Halit Ergenç. Historií se však seriál pouze inspiruje, některé příběhy a postavy jsou částečně nebo zcela vymyšlené.

Odkazy

Literatura

STRMISKA, M. , Střední Evropa ve vybraných osmanských narativních pramenech 16. +more-18. století, Bakalářská práce, Filosofická fakulta, MUNI, Brno, 2010 * Štěpánek,Petr, 1453: Pád Konstantinopole - zrod Istanbulu, Praha: Triton, 2010 * WINTENBERG, YURY: Metresy - tajemná moc žen, Nakladatelství Ikar, 2007 * Yermolenko,Galina I. Roxolana in European Literature, History and Culture.

Reference

Související články

Osmanská říše * Roxelana * Rüstem Paša * Mihrimah Sultan

Externí odkazy

[url=://books. google. +morecz/books. id=sP_hVmik-QYC&pg=PA526&dq=Sultan+Suleyman+Muhibbi&hl=ru&ei=6VjfTeGSJciUOv75sfYJ&sa=X&oi=book_result&ct=result&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false * Velkolepé století:[url=http://www. csfd. cz/film/295503-velkolepe-stoleti/]url=://web. archive. org/web/20130113163311/http://sepp. xylou. de/a/DAA/01bbdb3d/Jahre_angelegt_war. _Datenabh%C3%A4ngigkeit_Berlingo_. html * sultánovy ženy (turecky):[/url]url=://www. kanunisultansuleyman. net/kanuni-sultan-suleymanin-esleri/ * popis bitvy u Moháče (český rozhlas)[/url]url=://www. rozhlas. cz/toulky/vysila_praha/_zprava/232885 * Diplomatické mise dvou větví habsburské dynastie 1577-1583, diplomová práce (2010), Filosofická fakulta, MUNI, Brno[/url]url=://is. muni. cz/th/179748/ff_m/dip_prace_Vyslanci. txt * Ogier Ghiselin de Busbecq (velvyslanec v Istanbulu) - The Turkish Letters:[/url]url=://books. google. cz/books. id=AnynLQ_cgjYC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false * CASALE, Giancarlo, The Ottoman Age of Exploration * HEATH, Jennifer, The Scimitar and the Veil: Extraordinary Women of Islam * HAMBLY, Gavin, Women in the Medieval Islamic World: Power, Patronage, and Piety * LESLIE, P. , The Imperial harem - Women and Soveregnty in Ottoman Empire, New York, 1993 * ROGERS, J. M. , and R. M. Ward, Sülejman, the Magnificant, Londýn, 1988 * STRMISKA, M. , Osmanská próza v 15. a 18. století[/url]url=://web. archive. org/web/20130113163311/http://www. portabalkanica. eu/media/soubory/archiv-clanku/strmiska3. pdf.

[[Kategorie:Sultáni Osmanské říše]url=http://ingenium. blog. +morecz/]Historia magistra vitae, článek Sülejman Vznešený[/url] * [url=http://www. ottomanfamily. com]Oficiální stránky přímých žijících potomků osmanské dynastie[/url] * [url=http://www. theottomans. org/english/images/Map/buyuk/6. gif]Vývoj hranic osmanské říše v letech 1359-1856 (anglicky)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20130113161940/http://www. spsh. sk/encyklopedia/stredovek/sulejman. htm]Suleyman I. Skvostný (slovensky)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20130113163311/http://www. encislam. brill. nl/public/suleyman]Encyclopaedia of Islam: Süleymān (anglicky)[/url] * M. Th Houtsma, First encyclopaedia of Islam: 1913-1936,[/url]seriál Velkolepé století[/url] na CSFD *[/url]] Kategorie:Osmanští chalífové Kategorie:Narození v Trabzonu Kategorie:Úmrtí v župě Baranya Kategorie:Narození 1494 Kategorie:Úmrtí 1566 Kategorie:Narození 6. listopadu Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti Osmanské říše 16. století Kategorie:Osmanští básníci.